Kardanový kloub pro přenos pohybu mezi sbíhajícími se osami, známý v anglosaských zemích také jako Hooke’s Joint, je dnes široce používán jak v průmyslové mašinérii, tak v zemědělské mechanizaci zemědělství.
Matematik a filozof z italského města Pavia, Girolamo Cardano, který žil v 16. století, byl první, kdo popsal a reprezentoval „cardanovou hnací hřídel“ ve svém díle nazvaném „De Armillarum Instrumento“. Systematické studium hnací hřídele však bylo k dispozici až v 17. století, kdy lékař a matematik Robert Hooke pozoroval rozdíl v úhlové rychlosti kloubu s úhly mezi souběžnými osami jinými než nulovými. Hooke byl také první, kdo vyvinul dvoukloubový přenos, který vznikl tím, čemu se dnes dobře říká „homokinetický přenos“. V 19. století bylo díky Ponceletovým studiím kinematické chování hnací hřídele později matematicky dokázáno. Jak Cardano, tak Hooke významně přispěli ke znalosti a distribuci hnací hřídele, která je zásadní složkou pro přenos pohybu a výkonu v moderním průmyslu a v oblasti zemědělské mechanizace.
